Čas od času se mne kamarádi ptají, koho to vlastně trénuju a na jaký sport jsem expert, když už dělám toho kouče. Mají u toho vždy tak nějak zvláštní pohled v oku a lehce cukající koutek.
Myslím, že dílem je jich pohled způsobený neznalostí věci. Možná znají slovo kouč, už ale neznají význam tohoto slova.
Nebude velkým překvapením, když napíšu, že kouč pochází z anglického slova coach. Pokud toto slovo zadáte do slovníku, tak zjistíte, že jeho přímý překlad je trenér, kouč, instruktor (sportovní).
Coach v překladu znamená také kočár nebo dostavník. To k čemu sloužil dostavník je vlastně podstata toho co dělá kouč – pomáhá vám dostat se pohodlným způsobem z místa kde právě jste, na místo kde chcete být.
A zde je ten „zakopaný pes“. Český jazyk nemá dostatečný překlad, který by jednoznačně vyjádřil kdo je to ten „druhý kouč - dostavník“.
Kdo je to trenér a co dělá, asi každý zná. Kdo je to „ten druhý kouč“ a co dělá, už ví málo kdo.
Kouč
Kouč je odborník na stanovování přesných a efektivních cílů, na pokládání klíčových otázek a naslouchání, na strukturování strategie a konkrétních kroků, které vedou k dosažení vytyčeného cíle.
Historie a kořeny koučinku
Jedněmi ze zakladatelů koučování, ke kterým se hlásí či čerpá z nich celá řada českých koučů, jsou Američan Timothy Galwey a Angličan Sir John Whitmore. Oba se léta zabývali metodami zvyšování osobní i profesní výkonnosti lidí.
Timothy Galwey je propagátorem přístupu zvaného „Inner Game“ (vnitřní hra). Ze spolupráce obou výše zmíněných pánů pak vznikl jeden ze základních pracovních nástrojů koučování. Přehledný systém otázek, který John Whitmore nazval GROW (Goals – cíle, Reality – realita, Options – možnosti řešení, Will – vůle, akční plán).
Tato metoda vede člověka k hlubšímu přemýšlení, díky kterému si ujasní své cíle, vize či projekty a nakonec najde cestu, jak je dobře uskutečnit.
Podstata koučování je v tom, že díky dobře kladeným otázkám si člověk dělá „jasno“. To mu pak umožňuje kvalitní rozhodování o svém dalším postupu. Člověk prostě ví co a jak má dělat.
Základní filozofie koučinku:
Filozofie koučinku je jednoduchá. Jednoduše říká, že všichni lidé jsou v něčem dobří a pokud jsou motivováni, mohou dosáhnout všech svých vytyčených cílů. Za asistence kouče toho mohou dosáhnout rychleji a snáze.
Kouč a koučink v české praxi
Český koučink je bohužel zahalen mnoha nejasnostmi.
Člověk, který se poprvé setká s koučinkem, má docela velký problém pochopit, jak mu kouč může vlastně pomoci.
Tato skutečnost pak nahrává „pseudokoučům“, kteří (bohužel hodně často) využívají lidskou neznalost k tomu, aby mu pod jeho jménem prodali úplně jinou službu.
Na trhu koučinku je velmi obtížná orientace. Koučovat může každý, kdo sám sebe nazve koučem. Najít můžete kouče kartáře, kouče maséra nebo super úžasného nejprofesionálnějšího profesionála kouče, který za své služby podbarvené dokonalou PR masáží prodává vše možné, jen ne koučink. Shodné mají hlavně to, že vám dají „zaručenou radu nebo metodu“ na to, jak máte vést svůj život.
Jak se naučit jezdit na bruslích aneb kouč v akci
Najmete si kouče, aby vás naučil jezdit na bruslích.
Kouč se vás nejprve zeptá, co a proč se chcete naučit. Zjistíte, co vám to přinese, zda je to opravdu vaše touha a přání. Pak si nazujete brusle, zavážete tkaničky a kouč vás nechá okamžitě postavit na brusle.
Od kouče nečekejte, že s vámi bude rozebírat minulost a vaše zábrany v tom, abyste se na brusle postavili. Tak by mohl postupovat terapeut.
Nepřinese vám ani manuál s popisem o tom jak se jezdí na bruslích, jaký je princip jízdy ani jaké jsou nejnovější modely bruslí. To by vám vysvětlil konzultant.
Dokonce vám ani nebude předávat své zkušenosti a popisovat jak on zkoušel jízdu na bruslích, jak padal a zvedal se, a co pro to vše dělal nebo nedělal. Tak by vám radil mentor.
Stojíte na bruslích a nikdo kolem (možná i včetně vás samotných) vám nedůvěřuje. Možná, že své rozhodnutí naučit se jezdit na bruslích začínáte shazovat a ostatní se vám smějí. Kouč bude pevně přesvědčen o tom, že to brzy zvládnete. Kouč vás bude povzbuzovat a bude přesvědčen o tom, že to zvládnete svým stylem, svým tempem a že na to máte. Bude-li třeba, ochotně poběží pro měkké polštáře nebo přídavná kolečka. To, že on sám nikdy na bruslích nestál, se možná nedozvíte ani poté, co vesele svištíte k obzoru, zatímco on udýchaně zůstane stát u cesty s polštářem a přídavnými kolečky v ruce.
Kouč ve vás věří a ví, že uvnitř sebe máte obrovský potenciál. Ať se rozhodnete pro cokoliv, je možné toho dosáhnout. K tomu co potřebujete nebo chcete, jste schopni dojít i sami.
Jitka Ungerová